Ve Skandinávii je dobře. Můžu to osobně potvrdit, protože jsem se sám vydal do hlavního města Dánska – Kodaně. Nebyl to kdovíjak dlouhý výlet, ale svůj účel splnil. Poznal jsem nová místa a krásy Skandinávie mě učarovaly možná ještě více než Británie. Proč to vlastně všechno říkám?

Už jste si určitě mohli všimnout, že můj třetí rozhovor je s člověkem, který Skandinávii obětoval hodně. Pokud tápete a stále nevíte, pomůžu. Do závorky za jméno můžeme přidat důvěrně známý alias TerezaInOslo. Ano, správně. Měl jsem tu čest strávit pár příjemných okamžiků s blogerkou roku v kategorii life a nově zakladatelkou agentury Elite Bloggers „Terezou z Osla”.

Pomalu, ale jistě se vše dostává do nečekaných obrátek. Ještě v listopadu, kdy jsem poprvé dostal nápad vytvořit tento projekt a začít mou „novinářskou“ kariéru, by mě ani ve snu nenapadlo, že za tak krátkou dobu se poznám s tolika úspěšnými a inspirativními lidmi. Jsem potěšen, že vám budu moct předat trochu energie a elánu do toho, že zkrátka nikomu se meze nekladou.

Cestu do Čech jsem plánoval déle dopředu. Jakmile mi Terka napsala, že již Oslo opustila a po čtyřech letech se odstěhovala zpět do Prahy, neváhal jsem a můj týdenní pobyt doma na Moravě jsem spojil s jednodenním, ale docela náročným dnem v Praze. Můj druhý host, Michal Šmída, který se zpět do Prahy vydal z anglického Londýna, souhlasil také a program byl rázem na světě. Tentokrát jsem si ve Skotsku zapomněl pouze nabíječku na telefon a celou sobotu jsem strávil na letištích všeho druhu, přestože jsem měl jiné plány, ale o tom jindy. Koneckonců si vše můžete přelouskat na mém blogu.

„Do Osla jsem se dostala celkem šťastnou náhodou. Závodně jsem dělala gymnastiku a uchvátil mě dánský národní tým. Jejich výsledky a výkony byly skvělé. Snila jsem o tom, že budu mít tu dánskou mikinu někdy na sobě. Na jednom tréninkovém kempu v Itálii jsem také poznala mého budoucího muže. Nora. Trenéra norského týmu. Johna Erika.”

Tady je vidět, jak je důležité doopravdy snít o tom, co můžete dokázat. Někdo říká, nesněte, žijte. Já říkám, sněte a žijte zároveň. Máme nějaký omezený čas na této planetě, tak proč dělat něco, co nás nebaví nebo doopravdy nenaplňuje. Pokud by několik měsíců či let Terka neměla v hlavě tu dánskou mikinu, nikdy by si ji neoblékla a litovala by toho, že to vzdala. Nikdy to nevzdávejte. Vytvořte si život takový, jaký chcete žít, ne jaký chtějí žít všichni kolem vás, kromě vás…

„Závodně jsem dělala gymnastiku a uchvátil mě dánský národní tým. Jejich výsledky a výkony byly skvělé. Snila jsem o tom, že budu mít tu dánskou mikinu někdy na sobě.“

„Než jsem odjela do Norska, stihla jsem vystudovat bakaláře v Česku. V průběhu života v Oslu jsem si taky chtěla splnit jeden z těch dalších velkých snů, studovat univerzitu v zahraničí. Hlásila jsem se tehdy na obor Culture, Environment and Sustainability na University of Oslo. Obrečela jsem to, když mi napoprvé poslali email, že mě nevzali. To mi ale neřekli, že jsem byla hned první na Waiting listu a během tří týdnů mi přišel email, že jsem přijata. Jsem tam, říkala jsem si a brečela tentokrát nadšením.”

„Jedny ze zajímavých zkušeností mám taky s hledáním práce v Norsku. Jakmile jsem přijela do Norska, byla jsem plná entuziasmu a energie. Ten mě přešel hned po prvním pohovoru, který byl snad ten nejhorší pohovor v historii všech pohovorů. Posílala jsem CV majiteli jedné malé sítě kaváren a restaurací Pascal, který mě později pozval na pohovor. Norsky jsem tehdy uměla jen velmi málo. Jak bych taky mohla, když jsem byla v tu chvíli v Norsku jen pár dní.“

„Majitel nesršel nadšením a poznala jsem, jak jsou Norové hrdými patrioty. Jak se vlastně opovažuji podávat životopis v angličtině bez kapky norštiny. Vykoktala jsem ze sebe pár slov a jako zázrakem jsem na konci pohovoru tu práci dostala. Nadšení opadlo hned vzápětí. Budete pracovat pouze v neděli, jednou za dva týdny, a to od 12 – 2. Prosím? To jako dvě hodiny, jednou za dva týdny? Přesto jsem si uvědomila, že by to mohl být krok správným směrem a práci jsem vzala.“

„Pokud skutečně děláš to, co tě baví a čemu v hloubi duše věříš, projeví se to ať už dříve nebo později. Důležité je vydržet.“

Jet do Skandinávie bez znalosti místního jazyka je riziko a nervy zároveň. Přesto, že jsou Norové velmi otevřený, chápavý národ a nemusí si dokazovat to, že jsou lepší než vy, je známo, že jsou velkými patrioty svého mateřského jazyka. Angličtinu ovládají brilantně, ale pokud toužíte po Skandinávii, dejte si na to bacha a jeďte alespoň se základy. Jinak budete mít krušné chvíle při startu vaší kariéry stejně jako Tereza.

„Začátky v práci byly náročné. Nakonec se to ale ustálilo a majitel Pascal mi zanedlouho skutečně nabídl full-time job. Naučila jsem se přitom konverzovat norsky a začínala jsem se skutečně cítit tak, že jsem to dokázala. V průběhu roku 2012 se datují taky první moje blogové příspěvky. Tehdy jsem ještě netušila, že se ze mě stane o dva roky později bloger roku. Pokud skutečně děláš to, co tě baví a čemu v hloubi duše věříš, projeví se to ať už dříve nebo později. Důležité je vydržet.“

„Poté, co jsem úspěšně ukončila mé magisterské studium na univerzitě v Oslu, pokoušela jsem se o několik mých skutečně vysněných prací. Tedy několik. Konkrétně tři. Postoupila jsem až do pátého kola výběrového řízení firmy, u které snad chce pracovat každý mladý pod 30 – Red Bull. Měli jsme skutečně 5 kol výběrového řízení a já se do toho pátého dostala. Mimochodem šlo o pozici v marketingu. Bohužel to páté kolo bylo zároveň i poslední. Výborná zkušenost, ale mrzelo mě, že jsem byla velmi blízko.

„Druhá vysněná práce byla snad ještě snovější a na krátkou dobu skutečně vyšla. Lyngen Lodge je podle National Geographic v top 10 nejkrásnějších srubů na světě. Věděla jsem, že už jsem tak blízko, že jsem zabrala a na pohovor s sebou přinesla i marketingový plán sociálních médií. Udeřila jsem do jejich Achillovy paty, protože v tomto směru si byli vědomí velkých mezer – tak mi vytvořili pozici na míru. Social Media Advisor. Majitelům se ale zanedlouho narodila miminka, změnily se priority, po nějakém čase projekt odložili a já byla bez srubu. Říkala jsem si, že snad nemůžu mít takovou smůlu, ale tušila jsem, že tohle může vést k něčemu opravdu velkému.“

„V průběhu roku 2012 se datují taky první moje blogové příspěvky. Tehdy jsem ještě netušila, že se ze mě stane o dva roky později bloger roku.“

Ta smůla skutečně netrvala dlouho, jelikož je John Erik hodně podnikavý a kreativní typ. Než dokončil studium práva v Oslu, vymyslel geniální projekt. Ano, mluvím o Elite Bloggers. Jelikož tato forma agentury zastupující blogery a blogerky při vyjednávání s partnery a obecně vytváření příjemného a inspirativního prostředí mezi blogery fungovala v Oslu a Tereze nabídli spolupráci, nakonec to skončilo úplně jinak. Sbalili kufry a odstěhovali se do Prahy rozjet tenhle byznys v Praze. Nejprve byla Tereza hodně skeptická, ale nakonec plusy převážily mínusy a pustili se společně do nového pražského projektu, který má pomoci blogerům a blogerkám v nepřehledném reklamním prostředí. A že mají v repertoáru hvězdy. Sami se můžete podívat na webové stránky projektu na adrese – www.elitebloggers.cz.

V tomhle případě se dokonale potvrdila její slova:

„Nikdy nenajdeš tak vysněnou práci než tu, kterou si sám vytvoříš“

„Hele, vím, že je to možná hodně naivní a bláhové, ale já věřím v to, že pokud tu práci skutečně miluješ a dáš do ní kus sebe, jsi na cestě vytvořit něco speciálního. Pokud k tomu přimícháš nezdolnou vůli a pokoru, našli jsme možná ty hlavní vlastnosti úspěšného člověka. Ať už ten úspěch vypadá jakkoliv a pro každého znamená něco jiného.“