Tentokrát to není letadlo do Londýna, ale vlak do Prahy. Ve 4 hodiny ráno. Kde vyčkávám a připravuji si pár otázek na můj další rozhovor. Mám Prahu rád. Byl jsem tam nesčetněkrát a jako magnet mě to tam táhne více a více. Jakmile jsem dostal příležitost mít hned dva rozhovory v Praze, neváhal jsem ani sekundu.

Prahu má rád i můj dnešní host, který přijal pozvání předat trochu inspirace a životní příběh. Dostal se do ní trochu oklikou přes mnoho různých končin, ale pokud by tomu tak nebylo, zřejmě bych na něho nenarazil jako na ideálního kandidáta pro můj nový projekt, který míří na lidi, kteří dobyli zahraničí.

„Jak jsem byl mladší, táta pracoval pro GE a měl jsem možnost s ním cestovat a poznávat svět. Začal jsem studovat střední školu v Americe, kterou jsem později dostudoval na mezinárodní škole v Moskvě. V angličtině samozřejmě. Rusky se domluvím, ale studovat v tomto jazyce by bylo nad moje možnosti. Později jsem se rozhodoval o vysoké škole. Byl jsem přijat na řadu prestižních univerzit, namátkou třeba Boston University, ale nakonec jsem zvolil Kings College v Londýně, která se taky nachází na seznamu nejprestižnějších škol na světě. Proč? Byla v tom holka. Nic víc, ani nic míň v tom nehledejte. Studoval jsem business management a byl jsem tak trochu šprt. Vystudoval jsem tu školu téměř na samá áčka, takže červený diplom jak vyšitý a ideální start pro mou kariéru.“

Udělal jsem velkou chybu. Nezeptal jsem se Michala, jak to vlastně dokázal. Vystudovat školu, která je na seznamu Top 20 a proplout s červeným diplomem. Asi to není úplně jednoduché. Nicméně mu to otevřelo obrovské množství příležitostí, které neváhal využít.

„Byl jsem přijat na řadu prestižních univerzit, namátkou třeba Boston University, ale nakonec jsem zvolil Kings College v Londýně, která se taky nachází na seznamu nejprestižnějších škol na světě.“

„Už při škole jsem měl stáž v Barclays. Pro mě obrovská zkušenost a šíleně konkurenční prostředí. Ti kluci, co tam pracují, jsou neuvěřitelně draví, pracovití a jsou schopni i dva dny nespat, pouze pracovat. Logicky jsem se musel přizpůsobit a držet tempo se žraloky. Na stáži jsem se naučil, jak to v bance podobné velikosti chodí a po vystudovaném bakaláři mi už nabídli full-time pozici. Byl to zrovna několik týdnů po pádu banky Lehman Brothers a vypuknutí finanční krize. Ideální čas sbírat zkušenosti, když se svět potácí v bahně.“

„Pracoval jsem v mezinárodním týmu a byl jsem v něm jediný Čech. Díky prořízlé puse jsem se dostal k „dealům“ se společnostmi jako je ČEZ nebo České dráhy. Vydával pro ně dluhopisy v miliardách euro a žil svůj zlatý sen. Hnal jsem se za bonusy, penězi a za mými materiálními sny. Jakmile jsem si je splnil, zjistil jsem, že mě to nedělá štastnějším a že to není ten život, který bych chtěl skutečně žít.“

Každý má jiné priority a pohled na to, co znamená úspěch. Pro mě úspěšný člověk může být úplně odlišný od toho, co si myslí soused. Někdo vidí za úspěchem peníze, někdo pomoc ostatním. Někdo vidí za úspěchem svobodu a možnost volby. Možnost cestovat. A je to tak správně. Chtěli byste snad žít kolem několika miliard stínů, které si myslí to samé co vy? Já ne.

„Hnal jsem se za bonusy, penězi a za mými materiálními sny. Jakmile jsem si je splnil, zjistil jsem, že mě to nedělá štastnějším a že to není ten život, který bych chtěl skutečně žít.“

„Poznával jsem manažery na vysokých pozicích, kteří vydělávají extrémní peníze, ale jsou uzavření ve své vlastní zlaté kleci. Londýn je snad nejdražší metropole světa a ty lidi měli hypotéky na luxusní domy, děti a manželky, které žily v luxusu. Tenhle „ekosystém“ něco stojí a ten člověk už později nemohl vypadnout jenom lusknutím prstu ze svého koloběhu. Musel pracovat, protože by tak neuživil vysoké nároky, které si za dobu práce pro banku a extrémních bonusů vybudoval. Po třech letech v bance v Barclays jsem si uvědomil to, jak je to nebezpečné a jak to omezuje Tvoji svobodu, přestože máš všechno, na co ukážeš.“

„Dostal jsem nabídku práce pro Erste v Praze (pozn. vlastník České spořitelny). Po třech měsících, ještě ve zkušební době, jsem odešel. Zkrátka jsem poznal, že potřebuji změnu. Dostal jsem se na hranici mé „learning curve“. Cítil jsem, že už se nedokážu v bánkách naučit nic nového a činnosti jsou stále více rutinní a opakující se. Začal jsem pracovat s tátou, který řídí investiční společnost Enern. Můj první projekt v České republice po kompletním návratu ze světa byla Kouzelná almara. Bylo to něco nového. Výdejní automaty na dopisy a balíky všeho druhu měly nahradit výdej na poště, nezavíraly v 6 hodin odpoledne a bylo to pohodlné. Projekt jsme nakonec prodali konkurenčnímu hráči, protože jsme usoudili, že můžeme své zdroje použít jinde a s daleko větším potenciálem.“

„Poznával jsem manažery na vysokých pozicích, kteří vydělávají extrémní peníze, ale jsou uzavření ve své vlastní zlaté kleci. Londýn je snad nejdražší metropole světa a ty lidi měli hypotéky na luxusní domy, děti a manželky, které žily v luxusu. Tenhle „ekosystém“ něco stojí a ten člověk už později nemohl vypadnout jenom lusknutím prstu ze svého koloběhu.

Shodli jsme se s Michalem, že se člověk nemůže bát prohry. Pokud jsi limitovaný prohrou, nikdy nepůjdeš do rizika a nikdy se nedokážeš poučit z chyb, protože žádné neuděláš. Takhle zůstaneš stát na místě. Jakmile si mladý, ber rizika a snaž se co nejvíce učit ze svých chyb. Není zde téměř co ztratit a můžeš se spoustu naučit.

„Již 2,5 roku pracuji na projektu Twisto, který umožňuje zákazníkům eshopů platit za své zboží až za nějakou dobu. Zkrátka chceme zjednodušovat nakupování online a poskytovat férové financování každodenních potřeb. Dostali jsme nyní velmi zajímavou investici od Petra Borkovce z Partners a máme za cíl přesunout se i do sféry offline plateb. Jede to skvělě, máme výborný tým plný mladých a ambiciózních lidí a spoustů plánů, jak vše dále rozvíjet a zlepšovat lidem život.“

„Pokud jsi limitovaný prohrou, nikdy nepůjdeš do rizika a nikdy se nedokážeš poučit z chyb, protože žádné neuděláš.“

Vyjel jsem do světa, ale vím, že se časem vrátím. Ten zahraniční rozhled ale zůstane. To se jenom tak nerozplyne a zkušenosti neodvanou. Jak říká Michal: „Česká republika je hrozně malá země a pokud tady člověk něco dokáže, v mnoha případech mu chybí pokora a nějaké porovnání se světem. Pokud by ale viděl ten pohled zvenku zjistí, že je to v podstatě jen jehla v kupce sena. Až ten globální pohled Ti dá správná měřítka. Získáš ten správný rozhled a potřebnou pokoru. Praha má také svoje mínusy. Je tady uzavřený ekosystém a potkáváš se téměř neustále se stejnými lidmi.“

„Zřejmě nejdůležitější ze všeho je jít mimo tvou komfortní zónu. Opustit ji a dělat chyby, ze kterých se později poučíš. Zkrátka a jednoduše je zkušenost jen poučení se z chyb, které jsi v minulosti udělal.“

„Jakmile začneš studovat zahraniční vysokou školu, je to zřejmě nejlepší a nejlevnější možnost, jak poznávat svět. Vybuduješ si kontakty. Přátele budeš mít všude na světě. Multikulturní prostředí, které na britských školách funguje, Tě naučí mnohé. Zřejmě nejdůležitější ze všeho je jít mimo tvou komfortní zónu. Opustit ji a dělat chyby, ze kterých se později poučíš. Zkrátka a jednoduše je zkušenost jen poučení se z chyb, které jsi v minulosti udělal.“